Březen 2018

A lé, ale...

27. března 2018 v 10:29
A lé... narodil jsem se!
Ale od té doby jdu smrti blíž,
ale co, každý tam musí.
Ale já ještě nechci.
Ale co s tím?
Ale, ale, ale, ale copak....?

Dopis láske... :-)

24. března 2018 v 16:38
Láska,
lúbim Ťa, ja, moja,
ako kupku hnoja,
mucha lubit vie,
snad povedať Ti smiem,
lúbim Ta.
Keď Ťa spatrím ráno,
revem áno, áno!
Lúbim Ťa!
Ako ohňu dým,
Si mi láska vším!
Bozk tu a tadě,
bozkám Ťa na bradě.
Lúbim Ťa!

Zdravá výživa

20. března 2018 v 14:14
Snažím se žít a stravovat zdravě. Zdrojem inspirace a stravy je pro mě společnost https://www.vitalcountry.cz/ , jejichž nabídka zasytí mé tělo, a jejichž filosofie prospěje mé duši...:-). Tímto jim děkuji za vše, co pro mě dělají a přeju Zdar jejich práci.

Panu Lebenovi

19. března 2018 v 16:23
Vážený pane Lebene,
tímto dopisem Vám děkuji za Vaši radu, abych nakládal se svým časem s rozumem, s tím, že mám vyměřeno pouze 1440,- minut denně... a současně netuším, jestli mi smlouva nekončí již v té příští minutě :-). S úctou...

Mosty lásky

18. března 2018 v 19:48
Proti,v dnešní době, vcelku oblíbenému zvyku věšení zámků lásky na kovových mostních konstrukcích (kterýmžto úkonem mají být navždy spojeny dvě duše) stoji mnohem starší zvyk, méně známý, o to však silnější, ze kterého si prve uvedený bere z části to podstatné, a to zřejmou symboliku - spojení dvou protilehlých, avšak nutně k sobě patřících, břehů poutem, které je pevné a silné, jež musí mít stabilní základy jako i všechny další části, a ježto je představováno právě mosty - překlenujícími , jak pomyslnou, tak skutečnou propast a visícími nad proudy času ( v reálu - proudící vodou v řece).
Snad proto, že je velmi málo skutečných mostů lásky, není tento prastarý zvyk tak rozšířen.
Nikdo uz neví pořádně proč, a odkud se zvyk přesně vzal, znají jej pouze ti, jimž byl předán zasvěcenými. Po staletí si vyvolení v párech na takových mostech (většinou ve středu mostní cesty) navlékají na ruce prsteny jeden druhému (tedy žádné věšení zámků), neboť právě dle pověsti, ti kdož si zde lásku vyznají a prsteny vzájemně navléknou, společně s prohlašením "miluji Tě a oslovenim toho druhého", až do skonání spolu v páru zůstanou. Aby naopak pouto přeťali, musí si v zlosti na tom samém místě, oba a každý současně, prsten strhnout a co nejdále jej odhodit. Tím gestem vše jest řečeno. Pak již spolu nikdy více nebudou.
Mostem lásky jsou většinou mosty kamenné, nezřídka pak ještě kovové. Materiály tedy především trvanlivé, dá se říct věčné. Ne všechny takové mosty jsou mosty lásky.
V České republice je několik takových mostů, Karlův most v Praze (dříve to byl na tomto místě most Juditin ), Masarykův most v Kolíně, který stojí v místech, kde býval dříve středověký dřevěný most (ke Kolínskému mostu se váže "povídačka", že v listopadu 1926, končily betonářské práce na mostě, stavebni dělník Ivan Antoš, hodil do řídkého betonu z žárlivosti svoji ženu Žofii, která se měla s přílišným zalíbením podívat na jeho mladšího nadřízeného, Ivan sám se měl vrhnout do chladných Labských proudů. Za jasných listopadových noci je možné slyšet, přes hučení tekoucích vod, naříkání nešťastné Žofie)
, jediný dřevěný most - Lazebnický most v Českém Krumlově, Kamenný (Jeleni) most v Písku, Švédský most nedaleko Dobřív u Rokycan a také... ( příště)